(stručně podle bio-psycho-socio-spirituálního  modelu)

Bio -

    Tabák pochází z usušených listů  rostliny druhu Nikotina. V běžné cigaretě je jich smíseno kolem třiceti. Kouř obsahuje kolem tisíce různých chemických sloučenin ve formě plynů a tuhých částic. Ty obsahují nikotin, benzen a dehet (právě tato rakovinotvorná látka je nositelkou chuti a vůně). Plynná část obsahuje oxid uhelnatý (hlavní jedovatou služku výfukových plynů motorových vozidel), čpavek a formaldehyd.

Účinky: Čistý nikotin je jeden z nejtoxičtějších známých jedů. Pouhými několika kapkami na jazyk může usmrtit člověka během pár minut. V koncentracích , v kterých se nachází v cigaretách působí mírně povzbudivě, mírně zvyšuje srdeční tep, krevní tlak. Do těla se dostává pomocí jemných kapiček dehtu, který je vdechován s kouřem. Běžná cigareta obsahuje přibližně 2 mg. drogy, ale do krve a tou do mozku se dostává množství nižší. Za smrtelnou dávku se považuje 60 mg.

    Oxid uhelný (CO) je důsledkem spalování, které probíhá během kouření. Jedním z jeho účinků je snížení schopnosti krve přenášet kyslík, což má za následek až 15% deficit kyslíku.

    Tabák neposkytuje (běžně) ani omámení, ani euforii, ale přesto se k němu kuřáci znovu a znovu vrací s nutkáním, vedle něhož mnoho závislých na heroinu vypadá velice umírněně. Podle posledních vědeckých názorů mohou za to receptory mozkových buněk, tzv. podtřída acetylcholinových receptorů. Každý cigaretový tah obsahuje až 350 mikrogramů nikotinu, který při interakci s nimi vyvolává příjemné pocity.

Příznaky: zápach z úst,  u začátečníků bledost, studený pot, nevolnost, zvracení, bolesti hlavy, pokleslá nálada, později zažloutlé prsty od dehtu, kašel, pokles tělesné výkonnosti, bolesti žaludku, srdeční choroby, nepříznivé účinky na pleť.

Rizika: U pravidelných a silných kuřáků se dá časem očekávat fyzická závislost. Jako další rizika se uvádí velmi podstatné zvýšení rizika zhoubných nádorů, srdečního onemocnění, impotence u mužů a poškození plodu u žen, onemocnění dýchacích cest, rozedma plic, astma, nemoci cév dolních končetin.  V ČR ročně zemře předčasně na následky kouření kolem 22.000 lidí, v nemocnici jich leží kolem 60.000.

- psycho -

Účinky: Když je kouř vdechován do plic, působí tam jako rána.  Pro nováčka je tato zkušenost doslova spalující, uvádějící ho do vytržení, a i když se - poté co se plíce přizpůsobí - účinek snižuje, zůstává tento zážitek pro mnohé kuřáky velice významný.  Farmakologicky je nikotin mírně povzbudivý, kuřáci však popisují účinek této drogy různě: zvedne ti náladu, když se cítíš mizerně, uklidní tě, když jsi příliš rozčilený, staneš se uvolněný, přátelský, komunikativní, udrží tě ve formě, bystří myšlení, odpoutá tvou mysl od problémů. Tyto stavy jsou velice subjektivní a účinky nikotinu velmi mnohostranné. Nižší dávky stimulují, zatímco vyšší uklidňují. Ale to může záležet i na osobnosti člověka.

Příznaky: intoxikovaný kuřák se ničím výrazně neliší od nekuřáka, pokud má v dosahu dostatek cigaret. V opačném případě se obvykle  stáná rozladěným, nervózním a podrážděným, mohou se dostavit  problémy s trávením a nespavost.  Síla nutkání a bažení po nikotinu je jedna z nejsilnějších a není mnoho lidí, kteří dokážou s kouřením definitivně skončit.

    Psychická závislost se ale může vázat i ke kuřáckým proprietám. Oblíbený zapalovač, pouzdro na cigarety, stojánek na dýmky a k němu různá dýmková ťapťátka a samozřejmě sbírka dýmek, z nichž tuhle má nejraději a hned potom tuhle ....

Rizika: Kromě silné psychické závislosti  nepůsobí běžné kouření  na psychice člověka další výrazné změny, snad jen někdy změnu povahy, která se projevuje sklonem k větší bezohlednosti.

- socio -

Účinky: kouření až do nedávné doby neznamenalo výraznou společenskou stigmatizaci člověka, ale poslední dobou se (v rámci naší kultury) tento trend mění a kuřáci jsou různými restriktivními opatřeni vytlačováni z veřejných uzavřených prostor, restaurací a kanceláří. Zaměstnavatelé při náboru pracovníků dávají přednost nekuřákům, protože v práci neztrácejí čas (desetiminutovkami), jsou produktivnější a méně nemocní.

Příznaky: sociální závislost kuřáků je  nejvíce vázána na kuřácký kolektiv. V dobré společnosti (po dobrém jídle a ke kávě) si zapálí spíše, než jindy (pokud tam zrovna není kouření zakázáno). Když jede na hory s kuřáckou partou, patřičně se zásobí (jeden můj známý se právě s takovou partou vrátil po letech ke kouření). Známé je postesknutí: „nemohu to vydržet, když vidím někoho kouřit, hned si taky zapálím“, „to bych musel žít na pustém ostrově, abych nekouřil“...

Rizika: Trochu problémy v soužití s nekuřákem,  mírná či větší diskriminace v zaměstnání, nebo na veřejnosti.

    Riziku jsou ovšem vystaveni i nekuřáci, pokud jsou nuceni vdechovat tabákový kouř. Takzvaným pasivním kouřením trpí zvláště děti v domácnostech bezohledných kuřáků. V Anglii je  každý den přijato do nemocnic 50 dětí mladších pěti let s příznaky postižení pasivním kouřením. (záněty průdušek, bronchitida). Pokud kouří oba rodiče, dostává dítě ročně ekvivalent 60 - 150 cigaret. U dospělých postižených pasivním kouřením se zvyšuje pravděpodobnost onemocnění rakovinou plic o 10 - 30 %.

- spirituální

Účinky: Stejně jako jiné drogy, i kouření má za účinek zvýšení sebestřednosti. Zvláště u kouření je ilustrativní, jak drogu přenášející kouř přichází k člověku zvenku (z okolního světa) a míří do jeho nitra, kde nachází svůj cíl a své naplnění.  Kuřák vtahuje kouř a jeho duše přitom vtahuje okolní svět do svého středu, kde se realizuje kuřákův požitek v bodě jeho já, jeho ega. To je pro něj nejdůležitější. V té chvíli kuřáckého naplnění je ego významnější a větší než cokoli jiného kolem. Takové prožitky logicky oslabují v člověku tendence k pokoře, která je nenahraditelně důležitá pro schopnost člověka přijímat na své nejvyšší (duchovní) úrovni životodárné energie, potřebné pro realizaci stabilní a zdravé  lidské osobnosti.

Příznaky: Již výše jsme zmínili určité zvýšení bezohlednosti. K duchovním projevům závislosti na tabáku je také  ještě dobré upozornit na tendenci zvýšeného  hodnocení vlastního ega, to znamená i vlastních názorů a rozhodnutí, ať už jsou dobré a nebo ne. V duchovní oblasti  se to projevuje svévolí a určitou „zabedněností“ vůči jemným signálům korigujícím životní cestu člověka v zájmu jeho  dlouhodobého (ne-li přímo věčného) prospěchu. (Zdravá osobnost člověka byla, podle staré víry, původně “zkonstruována“ k Božímu obrazu a má dospět za spolupráce božských energií a svého vlastního úsilí i k Boží podobě. Podobat se Bohu, to asi nemusí být špatné.  Ale nic není vzdálenější této představě, než závislost na droze a touha po dočasných požitcích, za které se platí destrukcí vlastní osobnosti).

Rizika: Samozřejmě závislost na tabáku a z ní vyplývající otročení věci, či moci, která je z duchovního hlediska nižší než člověk (a člověka snižuje na svou úroveň).

    Patří sem i ona snížená schopnost duchovní intuice vyznat se v otázkách vlastní životní cesty, budoucnosti, „osudových“ rozhodnutí z hlediska dlouhodobého prospěchu.  Člověk se nemůže ve všem rozhodovat jen na základě rozumových předpokladů, protože budoucnost je příliš neznámá na to, aby se dala vždy dobře předpokládat a vypočítat. Možná častěji, než si myslíme, se rozhodujeme  na základě duchovní intuice (věřící lidé vědomě a programově) a jakákoli závislost, stejně jako jakákoli hříšnost, tuto intuici oslabuje a mate.

Komentář: Jako určitou zajímavou perličku uvádím vyprávění o indiánském kmeni Warao žijícím v deltě řeky Orinoko, které nám ukáže tabák v souvislostech, v jakých ho u nás neznáme a pravděpodobně ani nikdy nepoznáme. Ukazuje, že  mezi tabákem a duchovním světem mohou být i jiné vazby, než pouze nepřímé.

    Waraové, kterých je nejméně 10 000, neužívají kromě tabáku žádný jiný halucinogen. A nejen to. Jejich překvapivě komplexní metafyzický vesmír doslova drží pohromadě tabákový kouř a umožňuje jeho trvání. Šamani kouří neustále, aby dosáhli svého základního slibu bohům, že bude vždy bohatý dostatek tabákového kouře jako náležité a jediné krmě a šamanského prostředku ke komunikaci s jinými světy. Šamanským kuřivem je dlouhá  a štíhlá rákosová trubice, dlouhá přes půl metru, naplněná pořádnými dávkami  pevně svinutého černého tabáku, parfémovaného vonnou pryskyřicí, aby kouř vábil bohy. V průběhu obřadu šaman vykouří deset, dvacet, třicet i více takových obřích cigár, nevyfukuje, ale stále „pojídá“ kouř, dokud nenasytí celý organismus. Takto „povznesen“ účinky tabáku, vystoupí šaman v extatickém tranzu do nadhlavníku a pokračuje dál ke svým příslušným duchům po nebeských mostech zbudovaných z tabákového kouře, z něhož jsou i domy, kam se uchýlí po své smrti. Šamanský tabákový kouř je terapeutický, ale na druhou stranu mohou šamani také vysílat na své oběti střely nemocí a smrti, doprovázené mocnými výšlehy z obrácených konců jejich cigaret. Pro šamanského novice je iniciační tabákový trans úhelnou zkouškou jeho života, kdy se po dlouhém půstu a návodech mistra - vystřelen vzhůru kouřem svého posvátného cigára - konečně vydá na pouť k okrajům waraoského vesmíru. Cestou zdolává nástrahy kluzkých přechodů nad zejícími propastmi, démonů vyzbrojených noži, útočících zobáků a spárů dravých ptáků, čelistí krokodýlů a jiných hrůzných potvor až k momentu nejvyššího vytržení, kdy po zdárném překonání poslední překážky v podobě bleskurychle zapadající brány je unášen „vznosný jako chomáček bavlny“ k nebeskému setkání s nejvyšším duchem v Domě tabákového kouře.  Po probuzení z tabákového tranzu se šamanský novic cítí jako znovuzrozený, jistý si pravdou starobylých tradic, protože byla potvrzena jeho vlastním extatickým zážitkem. Nový šaman a jeho prášková medicína, která se usadila v jeho hrudi, jsou ještě slabí a jemní, ale po měsíci téměř bez jídla, přičemž se vyhýbá jistým pachům a bez ustání kouří, šaman zesílí, připraven zaujmout své místo mezi ochránci fyzické i metafizické integrity svého společenství.  Stejně jako ostatní šamani bude i on bez ustání potřebovat tabák, a  bude proto zakoušet veliké fyzické i psychologické nepohodlí, bude-li ho mít nedostatek. „Našemu šamanovi není dobře," řeknou pak o něm jeho lidé, "touží po tabáku“.

   

Zpracováno za použití knih:

Andrey Tyler: Drogy v ulicích, IŽ s.r.o. Praha 2000

John Mann: Jedy, drogy, léky, Academia Praha 1996

Valiček a kol.: Rostlinné omamné drogy, Start Benešov 2000

Nešpor, Scémy, Pernicová: Prevence problémů působených návykovými látkami, Praha

Peter T. Furst: Halucinogeny a kultura, Maťa, Dharmagaia, Praha 1996